Carsharing Autonapůl jako posila pro mobilní hospic

Rozhovor s Ondřejem Michalíkem, vedoucím Mobilního hospice sv. Jana

V období koronavirové krize jsme mysleli nejen na chod naší společnosti, ale zároveň jsme se snažili pomoci, kde to šlo. Protože vnímáme téma paliativní péče a mobilních hospiců jako důležité, a možná i opomíjené, navázali jsme spolupráci s Fórem mobilních hospiců a vyslali naše sdílená auta pomáhat.

Do jednoho z hospiců, kde jezdí jedno z našich aut, konkrétně do Rajhradu u Brna, jsme se vydali a vyzpovídali Ondřeje Michalíka, vedoucího Mobilního hospice sv. Jana. Řeč přišla nejen na využívání sdílených aut, ale také na financování mobilních hospicových služeb.

Autonapul_pomoc_mobilnim_hospicum

Pane Michalíku, mohl byste nám na úvod říci pár slov o sobě a o vaší práci?

Jsem koordinátorem terénních služeb mobilní hospicové péče v Rajhradě a zároveň jsem také všeobecnou sestrou, takže vyjíždím za pacienty i v rámci ošetřovatelské péče. K povolání všeobecné sestry jsem se dostal tak, že někdy v pubertě mě oslovila dobrovolnická činnost v rámci Vodní záchranné služby a strávil jsem 15 let jako vodní záchranář na brněnské přehradě. To mě dál formovalo k tomu, že jsem se o zdravotnictví začal zajímat.

Vystudoval jsem střední zdravotnickou školu, potom jsem pracoval na jednotce ARO ve FN u sv. Anny, na urgentním příjmu, dále pak na traumatologii v Brně v Bohunicích, kde jsem byl členem Trauma týmu ČR.

Posledních pár let jsem trochu zabrousil do business sféry, dělal jsem produktového manažera kompenzačních pomůcek, tedy pořád jsem se držel ve zdravotnictví, ale vyzkoušel jsem si i management a obchodní činnost. U toho mi ale pořád chyběla ta péče o pacienty. Když jsem tedy na začátku roku dostal příležitost od pana ředitele Oblastní charity Rajhrad převzít vedení mobilního hospice, tak jsem na to kývl, a myslím, že jsem udělal velmi dobře.

Tato práce, i když je o konci života, je velmi naplňující – pomáháte nejenom pacientovi od bolesti, ale i rodinám, aby mohly být se svými příbuznými doma a pečovat o ně. Tato práce mi dává příležitost ukázat, že člověk může dožít tam, kde celý život byl, tedy v kruhu rodiny. To je obrovské plus.

Koronavirová krize přišla bez varování a až na pár výjimek zasáhla skoro všechny sektory. Jak se projevila v Mobilním hospicu sv. Jana a jak se vám ji podařilo překonat?

Jsem asi takový člověk, který vidí na všem zlém něco dobrého. Podobným způsobem jsem vnímal i koronavirovou krizi. Neříkám, že je to něco veselého, ale člověk se díky tomu hodně věcí naučil. Hodně věcí jsme museli vyřešit a zjistili jsme, jací jsou lidé kolem nás. Naučilo nás to, konkrétně tady v Oblastní charitě Rajhrad, že si všechno musíme zařídit sami. Nemůžeme čekat na to, až nám někdo pomůže.

Třeba stát.

Přesně tak. Rozumím tomu, že se nedalo pomoci všem najednou, ale zrovna paliativní péče byla oblast, na kterou nikdo nemyslel a vzpomnělo se na ni zhruba za měsíc. Nadneseně jsem říkal, že my jsme ti poslední v první linii. Jezdíme k posledním momentům člověka, ale musíme do toho terénu. Ti lidi, naši klienti, jsou doma. Takže jsme byli v kontaktu s rodinami, s pacienty a neměli žádné ochranné pomůcky, nic takového.

A ty lidi jsme v tom nemohli nechat, byli v takové fázi, že do nemocnice už by jít nemohli a zůstali by osamoceni. V prvních týdnech to pro nás znamenalo zajistit si pomůcky, z darů, rodiče, příbuzní, partnerky nám šily roušky, hrozně moc nám pomohly vysoké školy, které nám daly dezinfekci atd.

A v tom je to pozitivum. Najednou jsem viděl, že když děláte smysluplnou práci a požádáte o pomoc různé společnosti, tak vám pomohou. A přesně to udělalo i Autonapůl. Místo toho, aby nám práce ubyla, nám totiž přibyla. Jezdili jsme více, byli jsme víc v terénu a auto nám bylo velkým pomocníkem.

„Carsharing nám pomáhá zajistit dostupnost naší péče, nejen v době koronavirové krize.“

Se začátkem dubna se nám podařilo spustit pomoc ve formě zapůjčení jednoho z našich sdílených aut do Mobilního hospicu sv. Jana. Měl jste nějaké předchozí zkušenosti s carsharingem?

Že tato služba existuje, to jsem věděl, několikrát jsem nad ní uvažoval, například v rámci pracovní cesty do Prahy, kam jsem jel vlakem. Přemýšlel jsem, že si tam půjčím auto a objezdím si, co budu potřebovat. Přiznám se, že jsem to neudělal nikdy proto, že jsem si to nedokázal představit v reálu. Jak ta služba bude fungovat, jakou budu mít odpovědnost za to auto, kolik bude papírování atd.

Když nám přišla nabídka od společnosti Autonapůl, ze začátku jsem si to neuměl moc představit. Pak jsem si ale pročetl webovky, rozjeli jsme spolupráci a zjistili jsme, že je to naprosto jednoduché. Teď mohu říct, že mám dobrou zkušenost a nebudu se bát do budoucna službu využít ani pro soukromé účely.

Carsharing má svá specifika například v odemykání vozu přístupovou kartou nebo pomocí aplikace. Byl pro hospic přechod na sdílená auta v nějakém smyslu složitý?

Naopak, je to spíš jednodušší. Ve vozech, které máme v rámci charity, máme také GPS lokátory a každý zaměstnanec když vyjíždí, tak se musí přihlašovat. S Autonapůl se stačí přihlásit pouze jednou na začátku a je to. Jinak je to stejné s jakýmkoliv jiným vozem z naší flotily.

Jak vypadá běžný den v Mobilním hospicu sv. Jana? S čím vám zapůjčené vozidlo pomáhá?

Mobilní hospic a celkově paliativní péče funguje tím způsobem, že pro naše pacienty a jejich rodiny jsme k dispozici 24 hodin, 7 dní v týdnu. Jedná se o neodkladné věci, a tak držíme pohotovosti. V týdnu máme pracovní dobu od sedmi do půl čtvrté, kdy je tu celý tým, lékaři, sestry, sociální a duchovní pracovník.

Vyjíždíme k pacientům, které máme naplánované na pravidelné návštěvy. To je taková první část. Druhou částí je pohotovost, kterou slouží vždy jedna sestra od půl čtvrté do sedmi do rána, kdy je na telefonu. A to stejné o víkendu.

V případě potřeby poradí po telefonu nebo za nimi přijede. Život toho auta je tedy takový, že dopoledne objede několik pacientů a odpoledne a v noci stojí u sestry doma a v případě potřeby vyjíždí za pacienty.

Z toho důvodu musí být na auta, kterými jezdíme, maximální spoleh.

V čem vidíte největší výhody využívání sdílených aut v rámci mobilního hospicu?

Obrovskou výhodou je momentální dostupnost toho auta, v případě, že se mi nějakým způsobem změní personální obsazení. Například zajištění auta pro nového člena týmu do doby, než pro něj seženeme peníze na nové auto. To je pojistka mobility našich služeb. V krizi, v případě rozbitého vozidla atd. Carsharing nám pomáhá zajistit dostupnost naší péče, nejen v době koronavirové krize.

Myslíte, že carsharing může být dobrou flexibilní cestou pro doplnění vaší stávající flotily vozidel, popř. proč?

Myslím, že z krátkodobého hlediska ano. Carsharing mi rychle pomůže vyřešit jakýkoliv problém s naším stávajícím vozovým parkem či personálními změnami.

Proč je pro mobilní hospicy problematické zajistit dostatečnou kapacitu vozidel pro zaměstnance?

Je to hlavně z důvodu nepochopení terénních služeb v rámci zdravotní politiky České republiky. Dlouhodobě u nás fungují tyto služby v rámci kamenné pobočky – nemocnice, zdravotní střediska apod. Člověk přijde za lékařem do nemocnice. Jediná výjimka je záchranná služba, která má placený vozový park.

Nyní je velký rozvoj právě terénních služeb, a myslím, že je to opravdu budoucnost. Za prvé je to levnější než veškeré vybavení v nemocnicích a dlouhodobá hospitalizace. Za druhé proto, že pro nevyléčitelně nemocného člověka je příjemnější zůstat v domácím prostředí než například na LDN.

„Zdravotní pojišťovny nám proplácejí náklady na lékaře, sestry, léky a ošetřující materiál, ale všechny náklady spojené s provozem a pořízením vozidel si musíme obstarat sami.“

Rozvoj terénních služeb má budoucnost, bohužel to zatím nereflektují ani pojišťovny ani Ministerstvo zdravotnictví. Dostáváme proplacené náklady na sestry, lékaře, léky, ošetřující materiál, ale vozový park už započten není. Přitom je klíčový pro poskytování terénní péče. Pohonné hmoty, dálniční známky, pojištění a především pořízení vozidla – to vše si musíme obstarat sami.

Pokud chceme mít čtyři auta, tedy pro každou sestru jedno, dostáváme se na částku přes milion. A to se bavíme o tom, že kupujeme ta nejlevnější auta. S tím se pojí další rizika – zaměstnanci jsou v autech každý den, tráví v nich hodně času.

V rámci bezpečnosti nechceme kupovat to úplně nejlevnější na trhu, protože si našich zaměstnanců vážíme. Přes to všechno věřím, že rozvoj mobilní paliativní péče má slibnou budoucnost, i díky podpoře naší služby.

Pomoc hospicům

V rámci spolupráce s Fórem mobilních hospiců jsme zapůjčili za symbolickou jednu korunu vozy z flotily Autonapůl zařízením mobilní hospicové péče nejen v Rajhradě, ale také v Praze a Olomouci. Podpořili jsme tak službu, kterou považujeme za velmi důležitou, i když částečně opomíjenou. Věříme, že se nám podaří pokračovat v navázané spolupráce i do budoucna. Více o našich aktivitách v dobách koronavirové se můžete dočíst v našem článku zde.

Pomoc-Covid